> ## Documentation Index
> Fetch the complete documentation index at: https://e2e.com/docs/llms.txt
> Use this file to discover all available pages before exploring further.

# Agentní nebo deterministické

> Vyber si pro end-to-end testy agentní nebo deterministické akce a aserce.

Agentní testování ti umožní popsat záměr uživatele a očekávaný výsledek
přirozeným jazykem. Agent sám zvolí akce, které provede, a posoudí, jestli
obrazovka odpovídá tvému očekávání. Test se soustředí na výsledek a ty
nemusíš udržovat selektory, když se mění UI.

Deterministické testování určuje akce a kontroly v kódu. Oba přístupy
umějí testovat to, čeho uživatel dosáhne, a e2e ti je dovolí kombinovat
v jednom testu.

## Kdy použít agentní testy?

Agentní testy použij, když tě změny v UI neustále nutí upravovat selektory
v testech. Hodí se také pro postupy, které vyžadují mnoho interakcí, ale
dají se snadno popsat přirozeným jazykem, například vyplnění a odeslání
formuláře.

`agent.act` ti umožní popsat záměr uživatele, třeba uplatnění slevového
kódu. Agent sám zjistí, které ovládací prvky použít a co s nimi udělat.
`agent.assert` ověří, jestli obrazovka ukazuje popsaný výsledek, například
slevu započtenou do celkové částky.

Například uvnitř testu s fixtures `app` a `agent`:

```ts
await app.open('/checkout');
await agent.act('apply the discount code SUMMER');
await agent.assert('the checkout shows code SUMMER applied with a 10% discount');
```

Nemusíš pojmenovávat pole pro slevový kód, tlačítko, které ho uplatní,
ani prvek, který zobrazuje výsledek.

Testy vázané na CSS třídy nebo testovací ID je potřeba upravit, kdykoli se
tyto identifikátory změní. Když přesuneš tlačítko nebo předěláš formulář,
agent dokáže záměr uživatele provést i tak, podle toho, co je na obrazovce.

Agentní testy umožňují monitorování se skutečnými daty na stagingu nebo
v produkci bez přípravy deterministických dat, protože se agenti přizpůsobí
tvé aplikaci. Používej tam testovací účet: model vidí, co je na obrazovce.
Viz [Zabezpečení](https://e2e.com/docs/cs/security).

Pro složitější průchod aplikací napiš posloupnost úkolů přirozeným jazykem.
Každý úkol omez na jeden výsledek a před pokračováním ho ověř. Jak rozdělit
průchod na kroky, najdeš v části [Úkoly](https://e2e.com/docs/cs/core-concepts#goals).

## Kdy použít agentní aserce?

Agentní aserce se hodí, když stejný požadavek splňuje více různých
formulací nebo rozvržení. Validační zpráva například může vysvětlit, co je
špatně, aniž by odpovídala jedné přesné větě:

```ts
await agent.assert('the error message explains that an email address is required');
```

Pro vizuální kontrolu přidej `vision: true`, aby model viděl i snímek
obrazovky:

```ts
await agent.assert('the chart trends upward', { vision: true });
```

`agent.assert` ověří aktuální obrazovku a selže, pokud tvrzení neplatí nebo
nejsou k dispozici dostatečné důkazy. Když UI ještě potřebuje čas, aby se
dostalo do očekávaného stavu, použij `agent.waitFor`. Obě metody popisuje
část [Aserce](https://e2e.com/docs/cs/core-concepts#assertions).

## Kdy použít deterministické testy?

Pro krátké a stabilní postupy, u kterých už víš, které ovládací prvky
použít, sáhni po lokátorech. Každé pole a tlačítko určíš v kódu, jako
v tomto testu slevy:

```ts
await app.open('/checkout');
await screen.getByLabel('Discount code').fill('SUMMER');
await screen.getByRole('button', 'Apply').tap();
await expect(screen.getByRole('status')).toHaveText('10% off');
```

Tyto akce a kontroly nevolají žádný model. Dávej přednost rolím a popiskům,
aby test odkazoval na ovládací prvky, které uživatel zná. Deterministické
testy nemusí záviset na CSS třídách ani testovacích ID.

Deterministické aserce použij, když umíš očekávaný výsledek vyjádřit jako
přesnou hodnotu, počet nebo stav. Ověří ho bez úsudku modelu. Pokud musí
validační zpráva obsahovat konkrétní znění, ověř tento text pomocí
`expect`.

## Kombinace agentních a deterministických testů

Akce a aserce volíš nezávisle na sobě. Můžeš nechat agenta, aby si našel
cestu měnícím se UI, a pak ověřit přesnou hodnotu pomocí `expect`:

```ts
await agent.act('apply the discount code SUMMER');
await expect(screen.getByRole('status')).toHaveText('10% off');
```

Můžeš také pomocí lokátorů vyplnit a odeslat formulář a potom pomocí
`agent.assert` ověřit, jestli jeho validační zpráva vysvětluje problém.

Přizpůsobení se řídí úkolem, který napíšeš. Vágní instrukce může připustit
výsledek, který jsi nezamýšlel. Pokud záleží na konkrétní cestě, pojmenuj
ji v úkolu, nebo pro tyto akce použij lokátory. `expect` za `agent.act`
zachytí úkol, který prošel nesprávným způsobem.

Akce a aserce řízené modelem zvyšují latenci i náklady a mohou se mýlit.
[Replay cache](https://e2e.com/docs/cs/cache) dokáže zopakovat nahrané akce `agent.act` bez
volání modelu. Aserce se spouštějí znovu při každém běhu testu. Když
nahrávka přestane odpovídat, agent se může přizpůsobit změněnému UI, pokud
není zapnutý striktní režim cache. Jak to funguje, popisuje stránka
[Samoopravné testy](https://e2e.com/docs/cs/self-healing).

## Co dál

<CardGroup cols={2}>
  <Card title="Základní koncepty" icon="lightbulb" href="/core-concepts">
    Piš úkoly, aserce a kroky s lokátory.
  </Card>
  <Card title="Samoopravné testy" icon="bandage" href="/self-healing">
    Podívej se, jak se agent zotaví, když se nahraný postup změní.
  </Card>
</CardGroup>
